Oldřich Růžička, 3.2.1935 - 15.5.2021
Olda Růžička. Legenda žďárské turistiky, náš dlouholetý předseda. Na jeho začátky v Klubu českých turistů vzpomínat nemůžeme, nikdo z nás mlad-ších je nezažil. Vyprávět o tom by mohla jen jeho žena Oldřiška a nejstarší náš člen Karel Terš. Všichni ostatní pamětníci už Oldu předešli tam, odkud není návratu. My si můžeme připomenout jen ty krásné dny a týdny, které jsme s ním společně prožili
Turistika se stala od mladých let jeho životní láskou. Miloval přírodu, proto do ní tak často chodil. Pěšky prochodil celou republiku, ať už to byly nejrůznější memoriály významných osobností, dálkové etapové pochody, v jejichž dílčích větvích poznával postupně různé oblasti naší republiky, nebo seniorské toulky, každoroční zahájení turistické sezony v různých městech nebo Poslední puchýře. Nevynechal žádnou významnou turistickou akci. Jako završení svých turistických úspěchů získal medaili „Mistr turistiky České republiky“.
Byl spoluorganizátorem turistických srazů ve Žďáře, spojených s ubytováním a drobným občerstvením v sokolovně, ve školách nebo ve sportovní hale a přípravou různě náročných tras. Několik let se letní srazy konaly v Nedvědici také pod gescí KČT Žďár n.S. Podílel se na organizaci celostátního jubilejního X. českého zimního srazu turistů v r. 2007.
Vysočinu znal jako málokdo. Její zvlněnou krajinu, potůčky, skály, lesy, louky. Při našich sobotních turistických pochodech jsme se rádi zastavili na výhledových místech a Olda nám s přehledem určil, co vidíme. Mapu měl dokonale uloženou ve své paměti. Není snad cesta, po které by během těch dlouhých let nešel. A tak byl při toulkách naší krásnou Vysočinou naším zasvěceným průvodcem.
Vzpomínat můžeme také na společné pochody v našich horách – od Krušných hor na západě až po Beskydy na východě, od Černého lesa přes Šumavu až na moravskou Pálavu a nevynechali jsme ani Vysoké a Nízké Tatry. Po revoluci si nenechal ujít zájezdy do Alp a svou výbornou fyzickou kondicí se vyrovnal turistům o generace mladším.
Zapojil se také do záslužné práce značkařů a dlouhá léta tuto práci vykonával. Spolu s Karlem Teršem vyznačili bílými kolečky také 23 km dlouhý „Žďárský okruh“ vedoucí okolím Žďáru. Kdykoli po něm půjdeme, uvědomíme si, že to je Oldovo dílo.
Vzpomínáme také na cyklistické výlety, na které jsme společně jezdili mnoho let. Pohybovali jsme se převážně po Vysočině a zastávka v pěkné hospůdce na oběd nebo aspoň na pivo nesměla chybět. Výlety na jižní Moravu pod Oldovým vedením vlakem do Vranovic a pak na kole po vesničkách pod Pálavou s ochut-návkou burčáku měly také své kouzlo.
Na výkon Oldy jsme ovšem neměli. Ten se s Mirkem Kadlecem zúčastnil akce, při které na kole vyjeli postupně na všechny kopce na Vysočině, vysoké 800 m nebo vyšší.
Olda žil plnohodnotný, prací, sportem a rodinou naplněný život. Děkujeme Oldřišce za její toleranci k Oldově časté nepřítomnosti doma. Loučíme se s člověkem, který může být nám všem příkladem. Příkladem člověka obětavého, neváhajícího věnovat svůj volný čas ve prospěch věcí veřejných, zejména ve prospěch turistiky.
Oldo, náš milý kamaráde, doprovodili jsme Tě až sem, abychom se s Tebou rozloučili při Tvém tak nečekaném odchodu. Teď už na svou poslední cestu do turistického nebe musíš jít sám.
Čest Tvojí památce, tvoji turisti
